Silný dokument Yael Hersonskiové dosahuje pozoruhodného úspěchu díky pronikavému pohledu na jiný film - dnes již proslulý nacistický film o varšavském ghettu. Nedokončené dílo bez zvukové stopy, objevené po válce, se navzdory své propracované propagandistické konstrukci rychle stalo zdrojem informací pro historiky hledající autentický záznam. Pozdější nález dlouho chybějícího kotouče zkomplikoval dřívější výklady a ukázal manipulaci kameramanů v těchto "každodenních" scénách. Dobře situovaní Židé, kteří se účastní elegantních večeří a divadelních představení (a přitom bezcitně šlapou po mrtvých tělech svých krajanů), se nyní jevili jako nechtění, ale spoluvinní aktéři, kteří se střídavě bojí a popírají svůj hrozící osud.